V teď a tady. A ne jinak.
Někdy být úplně neviditelná.
Někdy rozverně hravá.
Někdy zase tichá a naladěná na svůj vnitřní svět.
V rovnováze s tělem, Duší i Duchem...kterou mne Život učí a já někdy víc, někdy míň poslouchám a naslouchám...
A tak...to, co jsem dříve hodně cítila a ještě mi do toho mluvila hlava, která volala po kráse a okázalosti...se najednou děje "samo"...když tomu naslouchám, když netlačím, nejsem nikým a nechám to skrze sebe procházet...najednou jsem i "ceremonialistkou" vedenou Životem samým...na nic si sama před sebou ani před ostatními nehrát...konat ze srdce v čase, kdy mám...a nebo nekonat vůbec...vyčkávat, naslouchat, nechat se vést a když přijde impulz tak sdílet, konat, neodkládat...
Bože, jsem za to tolik vděčná. Že se konečně vidím a cítím tak jak jsem...I jako NIKDO i jako HVĚZDA ZÁŘIVÁ, která svou září nemusí oslňovat, přemlouvat, strhávat na sebe pozornost...prostě jen tak "JE"...A to se pro mne stává největším darem...
ŽÍT SEBE...kolik vrstev to nese?
A kolik jich máme ještě poznat?
Kdo ví...
Baví mě to.
Baví mě si s tím hrát a vůbec se nedefinovat.
BÝT TOU, KTERÁ PRÁVĚ JE...
Děkuju za to, že už to začínám chápat a hlavně cítit i ve svém těle...
Fotky jsou z našich letních ženských kruhů a ze dne dnešního, kdy jsem "rituální popel z kruhovýh květin" darovala Zemi, Větru i Vodě...za nás všechny...
Jsem dojatá...
Děje se to, co jsem před několika lety poprvé zacítila, že je mou přirozenou součástí...
Jak dlouho se to bude ještě dít?
Nevím...Život mne učí užívat si čas v tady a teď, nefixovat se na minulost ani budoucnost a užívat si vše naplno. A taky to umět pustit, když přijde čas...
Ach...slastný let k sobě nám všem přeji...
S láskou,
Milena Zafira Dea
PS: V té dóze jsem si teda nenesla čaj - pro ty hloubavější :))).
Comments