Pokud cítíš, že je tvoje...pokud se tě dotýká...DOVOL SI JI...nechej ji sebou projít...od radosti, smutku, strachu až po nasranost...je to velmi důležité...
Dnes mi byl připomenut tento příspěvek, který jsem na svůj FB psala 23.5.2023 a ráda si ho uschovám i tady :).
Při své citlivosti jsem dlouho žila v tom, že přeci vidím události z různých úhlů pohledů, chápu, rozumím...a tak se uvnitř sebe sama "zasluníčkovávala", aniž bych si to uvědomovala...
Až před rokem a půl jako bych poprvé uslyšela: "Dovol si prožívat každou emoci, přijmi ji a nech ji prostě projít. Je-li potřeba, sebe-vyjádři se, nastavi si hranice a nech to jít..."
Jaká to úleva v mém těle i energetickém systému. Možná bude toto zjištění úlevné i pro vás :).
Celý příspěvek najdete níže a kdyby vás to zajímalo, tak kousek z této úžasně napsané inspirativní knihy pro nás empatiky na mém YT SÍLA CITLIVOSTI od Anity Moorjani.
Postupně...do povolení v sobě jdoucí...
Dea
*****
Měla jsem velmi výživný víkend...od výdechu po pracovně-aktivní let :)...pravdou je, že i když jsem vnímala, jak mě tělo vede do odpočinku, zároveň se pro mne na úrovni těla, emocí a vědomí odehrávalo mnohé...
V pátek jsem cítila obrovskou únavu a energetické výkyvy...naštěstí pomohla příroda a odpolední spánek...na večerním koncertu Patrika Kee mi přišla nádherná vize, jak je má mysl společně s mou Esencí vedena ke Světlu a doslova v láskyplném tanci, kde se obě "Bytosti" proplétali jsou zahrnuty milující a vyživující láskou samotného Zdroje...i naše mysl je milována a my se ji máme naučit milovat také...v propojení s touhou Duše se pak mohou dít zázraky...
Sobotou jsem proplouvala zprvu velmi radostně, no odpoledne přišel opět hluboký vnitřní smutek, který se mi v noci ukázal jako dávný smutek z odloučení od milovaných žen. Byla jsem tenkrát mužem a ony mi tenkrát "nebyly souzeny"...no nesly pro mne otisk božského přijetí/lásky/celistvosti a to, že jsem nemohla být s nimi mě tenkrát velmi zasáhlo...cítila jsem obrovskou ztrátu...byla bych s nimi, i kdybych věděla, že mě nemilují, jen abych byla v jejich přítomnosti...tak trošku závislost :)... Brečela jsem v koupelně...hodně...cítila velkou bolest na srdci a zároveň jsem při pohledu do zrcadla (hodně si s tím "hraju") viděla, jak i přes tu bolest vidím ve svých očích nekonečnou lásku Zdroje.
Úplně hmatatelně jsem ji cítila jako velký světelný sloup, který kopíroval mé fyzické tělo...NIKDY NEJSI SAMA A NIKDY JSI NEBYLA...já vím...teď už ano...už se mi to stalo v terapiích či meditacích tolikrát...ale ta bolest z odloučení OD NĚJ byla zřejmě pro mou Duši velmi hluboká a já potřebovala tento OTISK BOŽSKÉ LÁSKY opět připomenout a prožít celým tělem...a skrze něj PUSTIT BOLEST, KTERÁ SE V NĚM ULOŽILA.
Můj nedělní prožitek by se dal nazvat "BLBÝ HRANOLKY" :))), které byly očekávány naší mladší dcerou (měly dorazit společně se ségrou a taťkou z cest), no nedorazily...Jí se to dotklo velmi hluboce a cítila velikou křivdu a bolest - celý příběh tu popisovat nebudu :).
Co bylo zajímavé, že mě se to dotklo taky a fest...bylo u nás "dusno" i přesto, že jsem věděla, že oni vše udělali nejlépe, jak mysleli, že je...
No já vše pustila až v okamžiku, kdy se mi přes prvotní vnitřní zlost spustil úlevný pláč...teda...a to jsem koukala, co šlo ven...mé tělo pouštělo každé jedno dávné "zklamání", kdy jsem očekávala, že pro mne "někdo něco udělá", že mě "uvidí", protože já se "přeci celým svým srdcem snažím"...a ono nic....všechen ten zmar jsem cítila zapsaný v každé jedné buňce mého těla...
Seděla jsem opět v koupelně, objímala své tělo a velmi brečela...zároveň s tím přicházela úleva a TAK VELKÁ LÁSKA MÉ DUŠE K MÉMU TĚLU...šeptala mu: "Miluji tě, miluji tě, miluji tě..." a skrze mé ruce ho v objetí láskyplně hladila...
NAŠE TĚLO NESE PAMĚT NAŠICH DÁVNÝCH POZEMSKÝCH ZROZENÍ...a má právo na pouštění bolesti stejně tak jako my...není třeba ji s sebou nést...byla to úleva...
Odpoledne a večer...jsem pak vnímala, jak mi nepravidelně buší srdce...jako by se osvobozovalo, rekalibrovalo...
A noc mi přinesla překrásný OTISK NAPLNĚNÍ A HLUBOKÉHO ŠTĚSTÍ...byl to velmi intimní zážitek, ve které "přišly" nejprve žluté oči černé kočky, která byla tenkrát mým mazlíčkem a nyní se přihlásila jako průvodce....díky ní se mi ukázal můj dávný život s mým mužem, ve kterém jsme byli sourozenci a cítili k sobě hlubokou lásku a sounáležitost jako bezstarostné děti...
Děkuju tolik, že když odložím strach z toho, co mi ukazuje mé tělo (stažení, smutek, naštvanost, hněv)...může dojít během chvilky k uvolnění všeho, co si mám uvědomit a prožít, aby mi bylo zase o kousek lehčeji...
Je to alchymie každodennosti a učí mne to být vděčná za to, co je.
Neupínat se k dálavám, workshopům, kurzům, na kterých jedině může docházet "k přepisům vědomí". Učí mne to oddat se každodennosti a nechat se jí překvapovat :).
A tak...ať děje se v našich životech lehkost, radost, láska, blaženost, naplnění...skrze celistvé přijetí svých prožitků, sebe sama...
S láskou děkuji,
Milena ZAFIRA DEA
Comentarios