top of page

MŮJ EPITAF...KDYBYCH DNES ZEMŘELA...

Požehnána Životem na této Zemi.

Požehnána láskou.

Požehnána Jiskrou Poznání.

Požehnána sladkostí Bytí.

Požehnána smíchem, radostí i slzami.

Odcházím a má láska tu zůstává.

Děkuji. Miluji.


Už jste o tom někdy přemýšleli? Co byste si přáli mít na svém parte jako takovou "tu básničku", až zemřete? Mne na tuhle myšlenku kdysi navedla milovaná Taraka Solei na svém úžasném workshopu Znovuzrození - Život - Smrt - transformační seminář a na který 24.2.2024 můžete dorazit k nám do Chocně ;).



Shodou okolností mi dnes ráno při meditaci přišlo, co bych na svém parte chtěla mít já. Viděla jsem se jako vitální stařenka, která leží přivinutá k zemi, ruce rozpražené (takový Da Vinci břichem dolů:)) a je zaplavená totální blažeností a vděčností za vše prožité...


Protože, lásky, tohle je ta cesta tam, kam toužíme dojít...viďme se už na jejím konci a hřejme si v srdci ten pocit, že už se to všechno pro nás stalo...


Že všechno to nádherné i náročné jsme už prožili a už víme naprosto přesně, proč se vše dělo, jak se dělo. Jsme osvíceni svou osobní Jiskrou Poznání...a je nám v tom tak láskyplně mírumilovně dobře...a víme, že vždy o nás bylo postaráno, i když jsme to ještě necítili...ach...


Děkuji, děkuji, děkuji...


S láskou objímám a přeji naplnění uvnitř sebe sama...tam venku se pak projeví "samo"...


pac a pusu,

Milena Zafira Dea


PS: Lepší svět nevytvoříme kritizováním toho, co se kolem nás děje, ale vnitřní proměnou sebe sama. Viď svou krásu, ciť svou velkolepost, cti sebe! Tudy cesta vede...v pokoře, lásce a síle...miluji se...a miluji...💚💫🙏

3 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše
bottom of page