top of page

Není berlička JAKO berlička

Chci ti říct tohle: Pokud tvoje hlava ještě nedává to, že máš strach/obavu/nevíš a taky nevíš, jak z toho ven, neboj se ty tzv. "berličky použít". I kdyby ti měly pomoct jen na chvíli. Je to důležitá součást tvé cesty.


Vím, že nic nevím...

A zdá se mi to čím dál tím víc jasnější...

Propadám zmaru a zase se nalézám...

Co je tam uvnitř mne, co má být viděno?

Proč se mi to děje?

Proč se v tom cyklím?

Potřebuji znát odpověď a nebo už jsem natolik "vytřískaná od všech odporů", že tím zvládnu projít úplně sama?

A co když to nezvládnu?

Je ok si říct o pomoc?

Jako že zase další "berlička z venčí", když mám všechno v sobě?

Když chci mít v sobě čisto a jasno?

Když tam chci mít i krásno...?

A někdo by řekl: "No tak si chtěj..."


Chci ti říct tohle: Pokud tvoje hlava ještě nedává to, že máš strach/obavu/nevíš a taky nevíš, jak z toho ven, neboj se ty tzv. "berličky použít". I kdyby ti měly pomoct jen na chvíli. Je to důležitá součást tvé cesty.


Možná se přitom propojíš s novými lidmi.

Možná se ti potvrdí to, na co jsi intuitivně myslel.

Možná se na své téma podíváš z úplně jiné strany.

Možná se na něj s pomocí toho člověka/rady/vhledu více povzneš.

Možná více vydechneš.


Vše je v pořádku. Čiň tak, abys byl/a v souladu sám/a se sebou.


Nikdo jiný (než ty sám/a) tě za to "ponižovat" ani kárat nebude, že třeba uděláš to, o čem sis myslel/a, že už nebudeš muset.


Je to v pořádku.

Nechat si pomoct je v pořádku.

Naslouchat sobě a občas dělat, že neslyším, je taky v pořádku :)...

Lepší je ale "dokopat se ke konání".


A když už se to stalo? Klidně použij berličky, narovnej se v sobě, naslouchej si a konej.



Mluvím i k sobě.


Objímám, Dea




Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments


bottom of page