Bůh je k nám nekonečně laskavý. Jeho brány lásky jsou vždy otevřené.
Ať už si vybereme jakoukoliv životní zkušenost, ať už se jako duše zavážeme k čemukoliv (i z lidského pohledu nehezkému), Bůh je k nám nekonečně laskavý.
Nekárá.
Nevyhrožuje.
Neponižuje.
Neselektuje.
Nesoudí.
To všechno si děláme jen my sami (lidé) navzájem. A tak smekám a mám velký respekt před všemi, kteří v toho "svého boha" věří, a přitom jsou velmi otevření k přijímání lidství jako takového a zároveň i božství, které (přes různé tváře, nástroje a doměnky) vede k jednomu jedinému bodu, a to - mít se tu v lásce, respektu a soucitu navzájem.
Laskavost nevylučuje pevně nastavené osobní hranice.
Laskavost je akt nejvyšší nepodmíněné sebelásky a nesouzení.
Laskavost nás dělá opravdovými lidskými bytostmi.
V laskavosti se potkáváme v našich srdcích.
Bez předsudků. Bez předčasných úsudků a hodnocení.
Ale v pravém poznání.
A tím děláme svět krásnějším místem pro sebe navzájem.
Kde je láska, respekt a vzájemná úcta, je i otevřené srdce a podpora. Ze shora i ta lidská...I když ta nebeská je tu vždy. A vlastně i ta lidská... Jen se jim otevřít a dovolit si je cítit. A pozvat je do svého života...
Milena Zafira Dea

Když jsou brány našich srdcích otevřené, neexistují žádná dogmata a dojít "k bohu" může každý svou osobní, jedinečnou cestou...
Comments