Wow! Tak to je věc! Dnes se mi to celé ukázalo i v další vrstvě mé reality, abych pochopila, co je nyní moje cesta a čím má Duše potřebuje v tom mém lidském těle projít, abych konečně pustila to, do čeho se poslední roky cyklím.
Moc děkuji drahým přítelkyním za to, že ten pocit s nimi člověk může sdílet a ony ho navedou zase zpátky na cestu, ze které už může sejít jedině tehdy, pokud si opět touží prožít tu samou fázi zacyklení...
Takže...
Včera mi strom, který vnímám jako takového strážce jednoho z našich místních parků poslal společně se světlem nádhernou vizi...
Světlo z halogenové lampy místního stadionu, které na něj (vůbec nechápu jak a odkud) dopadalo, mi pod jeho korunou ukázalo světelnou bránu s klíčovou dírkou. Musela jsem k němu popojít blíž, abych si byla jistá, že to "čtu správně"...
Ano, poslední týdny jsem prošla jednou z dalších bran uvědomění a cítím se plně a správně na své cestě... Jenomže...teď jsem opět "v prázdnu" na které nejsme vůbec zvyklí... Pro sebe vnímám, že je to prázdno, ve kterém mohu po roce různých osobních procesů vydechnout a dovolit si dorovnat se do 100% sebedůvěry, sebehodnoty a své vlastní velkoleposti ve veškeré pokoře, kterou nyní dokážu pojmout.
Už opět vnímám, že jdu správně (a vždy jsem šla, jak jinak :)). Že jsem na cestě k Němu a do svého Božství. Už se cítím a už cítím i to, co chci ve svém životě opět cítit. Spousta mých témat se odlehčuje, přichází znovu nalezená rozvernost, hravost, důvěra v ta nejsprávnější načasování...
Jenomže dnes...jsem se zase nechala rozhodit. Abych si uvědomila, že cestou starých konceptů už jít nemohu. Aspoň v tomto přípradě a v teď a tady. Ačkoliv pro spoustu lidí to může být úžasná cesta sebepoznání, mě to začalo táhnout dolů...abych se zase "rýpala" v tom, kde ještě mi "vylejzaj´bubáci ze skříně" v tom mém témátku...
A díky sdílení drahé Kátě Uhmannové mi to došlo! Já jsem samu sebe opět štelovala tam, kde už nejsem. Proto se mi z toho začalo dělat takové "těžko a smutno" na Duši. Tím jsem totiž začala popírat to, jakou cestou jdu nyní. Pro mne je to již několikátým měsícem cesta "kvantování", tj. ladění se na to, co toužím žít ve své nejvyšší a nejlepší verzi sebe samé zde na Zemi. Je to pro mne velmi nové a je to cesta, na kterou jsem byla silně zavolána svým srdcem...
Učím se vylaďovat své tělo tak, aby mělo pocit, že tu "změnu"/novou realitu žije už nyní. Bez nároku na to, abych řídila jak, kdy a co se má pro mne udít. Abych plně žila svůj nejvyšší možný potenciál zde na Zemi a byla přínosem (v první řadě pro sebe) tak moc, jak to jen jde. V lehkosti, nelpění, netlačení.
A páni! Pro hlavu je to výzva. Chytat sebe samu ve všech svých myšlenkách. Být bdělá v každém tady a teď. Rozpoznat, kdy samu sebe pastím a shazuju zase dolů...
No...je to věc...
Včerejší stromový portál mi ukázal to, že JÁ JSEM TÍM KLÍČEM pro svůj další vývoj a růst. Že mohu prostoupit pomyslnými novými dveřmi, u kterých jsem vnímala, že už mám ruku na klice a "už už" se je chystám otevřít a ještě to nešlo. Možná to bylo strachem z neznámého, možná obavou, co za nimi na mne čeká. A najednou se to stalo... Když mi došlo, ŽE JÁ JSEM TÍM KLÍČEM (jak prosté), najednou se ty pomyslné dveře otevřely a já do nich vstoupila...
A co se stalo dál? Dnes se mi ukázal příběh "starého" vs. "nového neznámého"... A to takový, že UŽ SE NEMUSÍM tam někde v podvědomí BÁT. Neutíkat Z NEZNÁMÉHO KE ZNÁMÉMU, ALE PLNĚ SE MU OTEVŘÍT. PLNĚ SE OTEVŘÍT SOBĚ A SVÉMU POTENCIÁLU. NOVÝM UČENÍM O SOBĚ SAMÉ. A také možná těm úplně "starodávným" :). Otevřít se MOUDROSTI SVÉ DUŠE A TOMU, ŽE NEMUSÍM JEŠTĚ VIDĚT A STAČÍ CÍTIT, ŽE JSEM SPRÁVNĚ, ŽE JDU SPRÁVNĚ A ŽE VŠE SE DĚJE V TOM NEJVÍC NEJLEPŠÍM NAČASOVÁNÍ PRO MNE.
Jen už myslí nezabíhat do starých rolí a nenaskakovat do pastí pomyslného nedostatku a tlaku na cokoliv...No je to trénink, jak říkám neustále :).
Hlavně pro mne samou :).
A tak nám přeji, ať dorosteme do své velikosti a poznáme, že my sami jsme pro sebe tím nejlepším klíčem a řešením na naše starosti :).
S láskou a vděčností,
Milena Zafira Dea
댓글