top of page

Sweet 45 Aneb Sladkých 45

Dnes jsem se znovu narodila. V mé vizi jsem opět viděla porodní sál a své malé tělíčko, jak se dostává z maminčina těla automaticky vedeným způsobem ven...jak je má maminka odevzdaná celému procesu zrození. Jak jsou mu odevzdaní i porodníci. Jak jsem mu odevzdaná i já a s láskou své Duše "držím/tvořím" podpůrný prostor mému malinkatému tělíčku plnému síly, aby přišlo na svět v pořádku.



Jak nejsem v tomto procesu sama, ale je kolem mne mnoho podporujících Bytostí. Ráno si mne zavolala má MEDITACE NA PROPOJENÍ S FRAKTÁLY MÉ DUŠE. Pokaždé, když ji poslouchám, pracuje se mnou jinak.


Nyní mne zavedla právě na porodní sál k mému znovu-zrození v čase, kdy jsem se před 45 lety opravdu rodila s tímto nádherným tělem.


Byl to zázrak zrození, kdy porodníci s láskou a úctou čekali na příchod nové zářivé Bytosti na tuto Zemi.


Byl to zázrak zrození, kdy já sama vnímala, jak se mohu zrodit nově a plně JAKO JÁ. Kdy se cítím viděna, vítána, rozeznána. Kdy jsem s láskou vítána a stejně tak vítám své milované já. Nebylo to o důležitosti mne samé o nic víc jako o důležitosti celého probíhajícího setkání. Mne s "bratry" porodníky a jejich se mnou. Mne s mou milující a nádhernou maminkou.


Další příběh, který se mi ukázal, bylo mé dětské zranění ze školky, kdy jsem byla několika holčičkami vyčleněna "pro svou nedostatečnost - tak jsem si to vysvětlila svou dětskou hlavičkou" z jejich kolektivu. Vím, že v tom hrál roli nějaký prstýnek, který jse tenkrát neměla (ach ta symbolika kruhu) a tím pádem k nim nemohla "patřit". Hodně to tenkrát bolelo a je to jeden z mála příběhů, který si ze svého dětsví pamatuji... Zpětně si uvědomuji, že to byl i pocit, kdy se chcete stát součástí kolektivu, do kterého vlastně nepatříte...


V mé dnešní vizi se stalo totéž, ale já - ač uvnitř sebe jsem ještě smutek měla, udělala něco jiného. Místo smutného postávání opodál a pokukování po nich, jsem šla na zahradu, sedla si a propojila se sama se sebou. Se SVÝM SVĚTLEM. A byla tak klidná, šťastná, naplněná, v míru...


A najednou se to stalo...začaly přicházet další děti a sedat si ke mě do kruhu. Začaly zavírat oči, dávat si ruku na hrudník a na zemi...začaly se propojovat samy se sebou...za chvíli to byl opravdu velký kruh...


A I JEJICH DUŠE SE ZAČALY POSTUPNĚ "ZAŽEHÁVAT"...spojovat se sebou.


Byla to nádherná láskyplná podívaná. V jednu chvíli jsem začala vnímat, že tak, jak docházelo k zážehům, tak i děti vstávají ze země a "jdou si po svých"... Jak symbolické. Každý tam, kam měl. Na svou Cestu...zářit v plnosti sebe. Žít sebe. A skrze sebe se láskou dotýkat dalších...


A to nám všem, co po tom naše Duše touží, přeju velmi.


Nechť záříme svým originálním esenciálním Světlem své duše a jsme sami se sebou v lásce a míru. Protože to má "kurňa" sílu :).


S láskou objímám a děkuji velmi za tento den znovu-zrození mne samé. Poslední rok byl pro mne velmi hlubokým přerodem a iniciací do sebe. Tyto narozeniny vnímám jako oslavu své ryzosti. Po dlouhých, dlouhých letech slavím tento den i uvnitř sebe a večer s milovanými sousedy i u svařáku a s láskou navařené čočkovky (díky, Leni).


Jsem dojatá z toho, jaká krása je pro nás připravena. Žijme ji plně. Dovolme si to. Můžeme. Čekáme na sebe...


S láskou objímám a žehnám na každou jednu z vašich cest.

Milena Zafira Dea



PS: Pokud i Tebe volá meditace k propojení s fraktály své Duše, najdeš o ní více tady. Dá se s ní pracovat tak často, jak si Tě zavolá. Klidně jen 1x nebo se k ní vracet. Mě si dnes zavolala už k několikátému poslechu a opět přinesla nové vrstvy poznání :). Děkuji za to moc. Je tak léčivá a hladivá.



4 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše
bottom of page