S lehkostí letního vánku...odevzdávám se ti...

odevzdávám se ti...odevzdávám se ti...

Veď mě Životem.

Nes mě na svých křídlech Lásky a Důvěry.

Propoj se a splyň se mnou v nekonečném

a milujícím proudu lásky k sobě sama a ke všemu s čím tvořím milující Celek.

Já jsem Tebou a Ty jsi mnou.

S lehkostí letního vánku...v jeho nekonečné hravosti a lásce,

s důvěrou ve tvou podporu, odevzdávám se ti, odevzdávám se ti, odevzdávám se ti...

a mé sladké pusy...letí, letí, letí...

​

Jsme v průstupu...k sobě...možná už několikátým rokem, protože stále nevidíme to, co je důležité...

A myslíme si, že "v tom už jsme"...jenže "ouha"...ono je to možná ještě trochu jinak...

​

A tak se postupně probouzíme ze svých iluzí o sobě sama a zjišťujeme, kým a čím vším nejsme,

abychom se mohli (už konečně :)) opravdově nadechnout sami do sebe...

​

Přichází další přerod, ve kterém jsi zván žít sebe...ve veškeré hojnosti světa,

která se nám tu nabízí....co to pro tebe znamená, musíš objevit ty sám...

​

A tak možná zjistíš, že pole, do kterého každodenně vstupuješ, už ti nestačí, protože cítíš "něco víc"...

Něco neviděného...pro mnohé možná nemožného...ale ty víš, že to "tam" je a čeká to na tebe a nejsprávnější okamžik, božské načasování, ve kterém se ti vše vyjeví tak, jak je třeba....

​

Vezmi si to...

Vezmi si zpět svou sílu.

Vezmi si zpět své dary.

Vezmi si zpět svou lehkost Bytí.

Zasloužíš si ji...

​

Obraz je tu pro dobrodruha Života, který ho velmi cítí...

Pojďme to odpálit směrem k sobě. Zasloužíme si to!