Když sdílím sebe, ukazuji se komplexně. Protože takoví jsme - nejsme černí ani bílí, jsme kompletní soubor všech barev, pocitů, názorů, pravd, vzorců a iluzí o sobě i světě...
A od toho tu jsme, že dnes může být moje pravda nějaká a zítra - dle mého aktuálního poznání - zase jiná.
A pokud se přitom vykašleme na dokonalost a to, jak nás vidí "ti venku" a hlavně, jak vidíme my sami sebe, přichází velká úleva a ještě větší chuť si s naším životem a poznávání svého vnitřního i vnějšího světa hrát.
Přichází větší lehkost, hravost a postupně i "dětská naivita", otevřenost a rozvernost, do které se opět učíme "prostupovat" a důvěřovat tak celému procesu poznávání sebe sama skrze život sám. A skrze to, co sami sobě dovolíme si dát.
Dovolujme si žít sebe a dát si to nejlepší pro naše tady a teď. Někdy to může být okázalá aktivita/věc, jindy prosté bytí doma "za pecí" :).
S láskou a podporou,
Dea
