Poslední dny jsem si psala se ženou, která se mi velmi otevřela (vážím si té důvěry) a která je velmi náročné životní situaci, kdy jí vše navádí na velkou Cestu zpět sama k sobě. K vystoupení z role oběti do role tvůrkyně vlastního života. Je to hustý, čím vším prochází a co se jí děje na mnoha životních úrovních. Dnes ráno jsem jí odepisovala a přišlo mi, že to mám sdílet i s vámi . Možná jako takové malé povzbuzení, protože všichni jsme na Cestě...
"...Ano, nikdo nám přesně neřekne, jak "to" máme udělat . A pokud ano, ochuzuje nás tím právě o to poznání života a nalezení vnitřní pravdy. Protože, když ti to řekne někdo "z venku", je hrozně jednoduché se během času nechat "zvyklat", že to nebyla pravda, žes naletěl, že sis zase nechal něco "namluvit"....
Ale když to cítíš celým svým tělem, celým svým Bytím, že se musíš rozhodnout tak a tak, už je to tvůj pocit, tvůj prožitek a zážitek a ten už ti nikdo "nevezme". TY prostě VÍŠ. A nejde o to, zda je to Tvoje rozhodnutí racionálním způsobem zdůvodnitelné těmi, co jsou okolo tebe. Ono to nemusí být racionálním způsobem zdůvodnitelné ani pro Tebe :)). Je to hluboká touha Tvého srdce a možná už velmi vytrvalý šepot Tvé Duše - jestli chceš žít nebo přežívat, jestli se spokojíš s tím, jak to je nyní nebo toužíš po změně, se kterou ti přijde víc energie, radosti a živosti do života.
Včera jsem poslouchala super rozhovor Rozhovory DUŠÍ s Pavlínou Pelcovou a ta úžasná žena tam řekla výbornou větu spojenou s rozhodováním - ne tu: "Co nejhoršího se může stát, když tu změnu uděláš?", ale "Co nejlepšího se může stát?" A když si to člověk takhle postaví, je to pecka.
Ve své podstatě vše záleží na nás. Jak to mám srovnané v sobě, tak mi to okolí zrcadlí. Mluvím i velmi z vlastní zkušenosti v mých tématech životních změn .
Takže radostnému životu zdar, tvoříme si ho my samy . Možná se to zdá ze začátku jako sci-fi, ale je to víc než realita, pokud na tu "hru" přistoupíme ."
Takže tak...ten vzkaz je samozřejmě i pro mě, protože co si budem...taky bych ráda některé věci "už už věděla", ale prostě ještě zatím není "ten čas Č".
Nádherné dny přeji a mnoho požehnání v nich.
S láskou a v lásce, Dea
PS: A pokud nám to má někdo říct, tak my to musíme "slyšet" a "cítit" zároveň, aby to pro nás neslo ten hluboký poznatek, kdy VÍME
...